Czenglish II

Jak se vyhnout Czenglish?

Chyby jsou běžnou součástí jakéhokoliv procesu učení a pokud je neděláme, tak nejspíše jen opakujeme to, co už známe. Zde jsou některé z těch nejčastějších, možná mezi nimi najdete i tu svou.

According to me, he should leave. -> In my opinion, he should leave.  

According to his opinion, he is crazy. -> In my view, he is crazy.

According to his opinion, it was John´s fault.  -> According to him, it was John´s fault.

Angličtina používá "according to", když jde o informaci získanou z cizího zdroje. Taková informace není ověřená a nemusí být tedy správná. Proto angličtina tuto vazbu nespojuje s první osobou jednotného ani množného čísla a nepoužívá ji ani s výrazy "view" a "opinion".

Chce-li mluvčí vyjádřit svůj názor nebo mínění někoho jiného, může také použít slovesa "believe, think, say, claim" ap. 

• I think he should leave.
• He thinks/says/believes/claims it was John’s fault.

It was a great action. -> It was a great event. 

The bread was in action. -> The bread was on sale/discounted.

K použití slova "action" nás zde nabádá vizuální podobnost s českým slovem „akce“, významově však mezi oběma výrazy existují značné rozdíly. V angličtině se slovo "action" používá pro jednání - "take action" (jednat) a čin/akci - "a plan of action" (akční plán), případně pro "action movies" (akční filmy).

Pro ekvivalent slova akce/událost ovšem musíme sáhnout po anglickém "event". Stejně tak pro velkou slevu či výprodej v supermarketu použijeme spíše "sale/discount".

Young people are interested in actual problems such as air pollution. -> Young people are interested in pressing problems/problems of immediate interest such as air pollution.

Increasing crime is a very actual problem in many big cities. -> Increasing crime is a current problem/problem of current concern in many big cities.

The articals on the notice board should be more actual. -> The articles on the notice board should be more up-to-date.

Anglické slovo "actual" znamená skutečný, případně sám/vlastní. 

• The actual cost (skutečná cena) was much higher than we had anticipated.
• We were told to come at 8.30, but the actual exam (zkouška sama) began at 9.00.

Chcete-li mluvit o záležitostech, které se v současnosti těší zájmu společnosti, tj. jsou aktuální, používejte slova "current, topical, up-to-date, pressing" (naznačuje nutnost jednání) nebo fráze typu "of current concern" a "of immediate interest".

"Professor, could we invite you out for a coffee?” the pupils asked. -> "Could we invite you out for a coffee, Mr Jones/sir?” the pupils asked. 

Osoby, jejichž jména známe, oslovujeme nejčastěji dvěma způsoby:

a) křestním jménem (ty, které dobře známe a ke kterým máme přátelský vztah; je však třeba dodat, že v anglosaských zemích je zcela běžné, že si lidé stejné věkové skupiny nebo přibližně stejné úrovně společenské, popřípadě odborné, říkají, byli-li si představeni, křestními jmény). 

• Hello, Peter – how are you?

b) příjmením s výrazy "Mr, Mrs, Miss nebo Ms" (ostatní):

• There’s a call for you from Paris, Mr Brown.

"Ms" [miz, mz] je ženská obdoba "Mr:" z ní totiž není patrné, jde-li o ženu vdanou nebo svobodnou. V písemném i mluveném projevu je toto oslovení dnes zcela běžné v Americe a zdomácňuje i v Británii. Ve školách žáci oslovují učitele "Mr X" (výraz sir působí už poněkud zastarale) a učitelku "Mrs X" nebo "Miss X" (miss se dnes neslyší už často).

Titul + příjmení se může použít při oslovení univerzitních profesorů a doktorů filozofie (PhD). (Nezapomínejte však, že ani britský, ani americký titul PhD neodpovídá českému PhDr. Uchazeči o titul PhD musí absolvovat několik speciálních kurzů a napsat a obhájit disertační práci o rozsahu nejméně 400 stran. To obvykle trvá 3–5 let.)

• Could I discuss something with you, Professor/Doctor Smith? 

Totéž platí i o lékařích; dnes se ovšem lékaři a také zdravotní sestry jako jediní mohou oslovovat i jinak – pouhým podstatným jménem označujícím jejich povolání.

• Is it serious, doctor/Doctor Stewart? 
• I can’t swallow this pill, nurse. 

Pokud nejde o případ, kdy chceme upoutat něčí pozornost, klademe oslovení až na konec věty. Všimněte si také, že přímé oslovení osoby při rozhovoru není v angličtině tak časté jako v češtině. Výše uvedená věta by mohla též znít:

• Could we invite you out for a coffee?” the pupils asked.

Osoby, jejichž jména neznáme, je nejlépe nijak neoslovovat – v angličtině to nepůsobí nezdvořile. Chceme-li oslovit někoho, koho neznáme, je vhodné začít rozhovor frází "Excuse me (please).” "

• Excuse me, please.
• Could you tell me the way to the station?

Oslovení "sir, madam a miss" slyšíme dnes čím dál tím méně, a to pouze v některých obchodech, hotelech atd. (zaměstnanci tak oslovují zákazníky) nebo na veřejnosti (oslovení občanů policisty). Zapamatujte si, že oslovení "Waiter!" je slyšet zřídkakdy a může dokonce působit i urážlivě; raději ho proto neužívejte.

The lecture’s too boring to sit through it. -> The lecture’s too boring to sit through.

He wasn’t rich enough for her to marry him. -> He wasn’t rich enough for her to marry.

The town was quite impossible for the invaders to capture it. -> The town was quite impossible for the invaders to capture.

She was too short for me to dance with her. -> She was too short for me to dance with.

Po vazbě "too/enough/quite" + přídavné jméno (+ for + předmět) + infinitiv nepřidávejte na konec věty zájmeno shodné s podmětem věty.

• The room isn’t big enough for all of us to fit in.

He advised to do it right away.-> He advised me to do it right away./ He advised me that I should do it right away./ He advised doing it right away.

V případě, že po slovese "advise" v rodu činném následuje infinitiv, je třeba uvést také osobní předmět. Ten musí být uveden i v souvětích s vedlejší větou s "that". Když nechceme nebo nemůžeme osobní předmět vyjádřit, použijeme gerundium.

Reading my diary after years, I could only smile. -> Reading my diary years later, I could only smile.

She’s after an operation. -> She’s had an operation. 

I’m just after dinner. -> I’ve had my dinner. 

She inherited some money after her parents. -> She inherited some money from her parents. 

Ne všechna idiomatická spojení s předložkou po se mohou do angličtiny překládat pomocí "after". Jsou zvláště dva případy, kdy čeští mluvčí užívají "after" nevhodně:

a) Po blíže neurčeném časovém období (po letech, po měsících, atd.). Angličtina zde vyžaduje spojení "months", "years", etc. "later". "Later" lze však použít i s přesným časovým údajem.

• When I met him ten years later, he had changed a great deal. 

b) Po zákroku, události ap. V těchto případech používá angličtina různé opisy.

• She’s recovering from an operation. 
• I’ve done my exam.

I had about ten years at the time. -> I was about ten at the time.

He is fifteen years. -> He is fifteen years of age. He is fifteen.

They have a 6-months-old daughter. -> They have a 6-month-old daughter.

Ve větách vypovídajících o stáří osob Češi často nesprávně překládají mít anglickým "to have". Angličtina vyžaduje sloveso "to be". Velmi často se stává, že studenti pod vlivem češtiny dodají překlad slova “et/roků a zapomenou přitom na přídavné jméno "old" nebo spojení "of age". Anglicky je tedy možné říci .nebo použít poněkud knižní vazbu.

• He is fifteen years of age. Nejběžnější je však prosté "He is fifteen."

Slovo "years" se vynechává i v jiných případech: "Byron was then a handsome young man of twenty.”  (nikoli "of twenty years"). Stojí-li určení věku před podstatným jménem, uvádíme časové jednotky v jednotném čísle.

They all were feeling very happy. -> They were all feeling very happy.

It seemed that all agreed.  -> It seemed that everybody agreed.

All is ready. -> Everything is ready.

Almost all kids don’t like cooked vegetables. -> Hardly any kids like cooked vegetables.

Stojí-li "all" za podmětem, zaujímá ve větě stejné místo jako příslovce typu "always, also, certainly" atd.: a) před prostým slovesným tvarem; b) po prvním pomocném slovese ve slovesném tvaru složeném; c) po slovese to be; d) po modálních slovesech.

"All" může být podmětem, předmětem nebo doplňkem věty. 

a) Tuto platnost má zpravidla jen tehdy, následuje-li po něm vztažná věta; "all" znamená potom bud’ "everything", nebo "the only thing" – oba dva výrazy mohou v odpovídajících kontextech "all" nahradit. "

• All that I’ve said/Everything (that) I’ve said is true.
• You can have all/everything (that) you want.
• That’s all/the only thing (that) I can tell you.

Ve smyslu "everybody" se "all" nepoužívá často: působí totiž knižně. Místo “All who were present agreed.“ bychom spíše řekli “All those who were present agreed.“ nebo “All the people who were present agreed.“

b) "All", po němž vztažná věta nenásleduje, obvykle nahrazujeme zájmeny "everybody" nebo "everything".

• It seemed that everybody agreed.
• Everything is ready.
• He wanted everything for himself.

V otázce a záporu se slovesem "to be" však "all" ve smyslu všechno/vše běžně používáme.

• Is this all?
• I don’t think that’s all.

Zapamatujte si: stojí-li "all" před podstatným jménem bez určitého členu, označuje všechny členy nějaké skupiny (třeba věkové).

• All children must attend school between the ages of 6 and 14.

Jde-li o skupinu nějak vymezenou, i když to není slovy vyjádřeno, je třeba použít určitý člen. "It was a wonderful Christmas party, and all the children (tj. všechny děti, které tam byly) were given presents.“

Zájmeno "all" jako podmět se běžně nevyskytuje před záporem. Místo něj používáme "not all" nebo některé další obraty.

• Not all of us went to the play.
• We didn’t all go to the play.
• Hardly any kids like cooked vegetables.

They have no friends, and often feel alone. -> They have no friends and often feel lonely.

Nezaměňujte výrazy "alone" (sám) a "lonely" (osamělý).

• Jane fell ill, so I had to travel to Prague alone.

"Who’s angry?” he shouted aloud. -> "Who’s angry?” he shouted loudly.
First look through this passage, and then read it loudly. -> First look through this passage, and then read it aloud.
Could you speak loudly, please? I can’t hear you. -> Could you speak up a bit, please? I can’t hear you.

České “nahlas/hlasitě” lze v angličtině vyjádřit několika způsoby. Vypovídáte-li o síle zvuku, používejte příslovce "loudly".

• "Who’s angry?” he shouted loudly.

Chcete-li sdělit, že něco má být řečeno nahlas, a ne pouze v duchu, zvolte slovo "aloud" (většinou se vyskytuje se slovesy "think a read").

• First look through this passage, and then read it aloud.

“Mluvte nahlas” překládejte anglickým "speak up".

• Could you speak up a bit, please? I can’t hear you.

Already in l935 people were afraid there might be a war.  -> In 1935, people were already afraid there might be a war.

Already ten years ago he began to work on the project. -> Ten years ago, he had already begun to work on the project.

"Already" se nepojí s příslovečným určením času. (Povšimněte si časového posunu tvarů sloves dějových, nikoli stavových.)

We spent some time last summer also in Hungary. -> We also spent some time last summer in Hungary./ We spent some time last summer in Hungary too/as well./ We spent some time last summer in Hungary too/as well.

Tato tři příslovce mají vlastně stejný význam. V hovorové angličtině se však "too" a "as well" vyskytují častěji než "also" a naopak v písemném projevu se spíše použije "also". Liší se od sebe i jinak. Starší gramatiky většinou uvádějí, že se "also" klade před ty větné členy, které zdůrazňuje. Ve skutečnosti to však není pravda. Příslovce "also" bývá umístěno uvnitř věty, ve stejné pozici jako tzv. “krátká příslovce”; "too" a "as well" stojí až na konci věty.

"Too" a "as well" mohou zdůrazňovat nejen podmět, ale i jiné větné členy; z kontextu je většinou zřejmé, kterých částí věty se zdůraznění týká. V mluveném projevu to naznačí intonace. V písemném projevu lze umístit "too" bezprostředně za podmět, chceme-li jej zdůraznit.

"Also" se sice může vztahovat na všechny větné členy, ale obvykle zdůrazňuje jen ty části věty, které stojí za podmětem (nikoli podmět sám). "John and Peter were there, and Mike also came." Takovou větu lze občas slyšet, avšak není příliš idiomatická. Běžná forma zní: "John and Peter were there, and Mike came too/as well."

The fans appreciated the performance by wild applause. -> The fans showed their appreciation of the performance by wild applause./ The fans rewarded the performance with/by wild applause.
His efforts should be appreciated in some way. -> His efforts should be recognized in some way.

Zdá se, že čeští mluvčí nesprávně chápou zásady užívání slovesa "appreciate". V současné angličtině má toto sloveso především tři významy:

a) být osobně za něco vděčný:

• I really appreciate all the help you gave me.

b) správně odhadnout, příznivě přijmout a ocenit dobré vlastnosti někoho/něčeho:

• Without a lot of experience, it’s hard to appreciate a really good wine.

c) uvědomovat si a chápat podstatu nebo vlastnosti něčeho:

• I don’t think you really appreciate the dangers involved.
• I can appreciate your point of view, but I still think you’re mistaken.

Potíž spočívá v tom, že Češi rádi používají sloveso "appreciate" jako obecný ekvivalent sloves “cenit”, “ocenit”, “oceňovat”, “cenit si” ap. Bohužel toto sloveso odpovídá uvedeným českým výrazům jen někdy. A protože angličtina "appreciate" používá především v smyslu a), nabývá anglický mluvčí dojmu, že Čech je často vděčný i za dost bizarních okolností. Jak by se tedy mělo sloveso “cenit” a jeho varianty překládat? Zde je přibližný návod:

1 Ve smyslu “zhodnotit” a “posoudit kriticky” lze sloveso "appreciate" bez obav použít.

• Few laymen can appreciate the works of that painter.

Jedná-li se o projev takového ocenění, volíme jiné prostředky.

• The fans showed their appreciation of the performance by wild applause.
• The fans rewarded the performance with/by wild applause.

2 Ve smyslu “cenit si někoho nebo jeho vlastností” je možné užít slovesa "respect, admire, think highly of".

• What quality do you admire/respect most in him?
• I admire/respect his courage.
• I admire/respect him very much.
• I think very highly of him.

Ceníme-li si nějaké věcí nebo činností, možnosti vyjádření jsou rozmanitější:

• His boss thinks highly/a great deal of his work.
• His boss has a high opinion of his work.
• His boss finds his work valuable/helpful/useful.
• His boss values his work.

3 Jestliže jde o ústní nebo písemné ocenění něčeho, lze to vyjádřit výrazy "speak highly of nebo praise".

• At the meeting they spoke highly of/praised his speech.
  

4 Trpné vazby se překládají různě:

• The results of improved environmental protection must be welcomed/commended.
• The film was well-received/praised/regarded very highly abroad.

This tale, as all his stories, ends in tragedy. -> This tale, like all his stories, ends in tragedy.
Tommy sings as you. -> Tommy sings like you.
It looks as he won’t come. -> It looks like he won’t come.
He looked as he was worried. -> He looked like he was worried.
Many professional people, as lawyers, doctors and teachers, were present. -> Many professional people, such as lawyers, doctors and teachers, were present.
Někdy nastávají problémy při překládání českého “jako” ve smyslu “podobně jako”, “jako by/když/že”. Angličtina totiž disponuje výrazy "like, as, as if/though" a "such as" a často se stává, že cizinci nevyberou správně. Ve spisovné angličtině je "like" předložka, a jako taková se pojí s podstatným jménem nebo zájmenem.

• I saw films like Saturday Night Fever and Midnight Cowboy.

V hovorové angličtině se like používá často jako spojka, po níž následuje vedlejší věta.

• He’s a superb athlete, like his father used to be.

Ve spisovné angličtině se za spojky považují jen "as" a "as if/though" (ve významu “jako že” nebo “jako by”).

• He’s a fine athlete, as his father used to be.
• The tale ends in tragedy, as do all his stories.
• It looks as if/though he won’t come.
• He looked as if/though he was worried.

V souvětích s hlavní větou v přítomném čase mohou po spojkách "as if/though" stát slovesa v čase minulém nebo předminulém, který naznačuje, že přirovnání je nereálné. 

• He sounds as if he’s exhausted.
• He sounds as if he was exhausted, but I think he’s just a bit drunk.
• You look as if you’ve had a good time.
• You look as if you had just won a million dollars.

V nereálných přirovnáních lze místo "was" použít tvar "were", především v nehovorovém stylu.

• She always speaks about the political situation as if she were an expert on it.

Před výčtem příkladů se používá "such as" nebo (hovorovější) "like".

• Many professional people, such as lawyers, doctors and teachers, were present.
• I saw films like Saturday Night Fever and Midnight Cowboy.

We were amazed as we saw him for the first time. -> We were amazed when we saw him for the first time.

Ve významu “když” se spojka "as" používá jen tehdy, uvádí-li větu, jejíž sloveso vyjadřuje děj v průběhu, nikoli děj jednorázový. "As I was leaving, I saw him for the first time." Jinak se používá spojka "when".

We didn’t get as far as to the Black Sea. -> We didn’t get as far as the Black Sea.

He came as late as midnight.. -> He didn’t come till midnight.

It became common as late as the last decade. -> It only became common in the last decade.

Vazba "as . . . as" se v angličtině nepojí s předložkou.

• We didn’t get as far as the Black Sea.

Pokud jde o příslovečná určení času, "as . . . as" se pojí pouze s letopočty a jinými číselně vyjádřenými časovými údaji; vyskytuje se však zřídka a působí značně okázale. Mnohem vhodnější jsou formulace s výrazy "already, still, only" atd.

• In August 1939, England was still not expecting war.

He had a feeling for Moravian folk songs, and the local folklore at all. -> He had a feeling for Moravian folk songs, and for the local folklore in general.

This is the best wine I’ve drunk at all. -> This is by far the best wine I’ve ever drunk.

He’s one of the most famous painters at all. -> He’s one of the most famous painters of all time.

“Vůbec” se v češtině vyskytuje dosti často, a proto se Češi snaží najít nějaký anglický protějšek. V záporných větách, otázkách a ve větách s "if, whether a hardly" je obvykle možné "at all" použít. 

• I don’t know anything at all about it.
• Are you still interested in studying English at all?
• She’s sure to answer your letter soon – if she answers at all, of course.
• I hardly know him at all.

Ale pozor – je-li “vůbec” v otázce, která naznačuje úplnou neznalost okolností, důvodů, záměrů ap., je třeba najit jiné způsoby překladu.

• Where on earth are we going? (Kam vůbec jedeme?)
• What ever are you doing? (Co vůbec děláš?)
• What possible use is it? What possible use can/could it have? (K čemu je to vůbec užitečné?)

Také v kladných větách je nutné volit jiné prostředky.

• He had a feeling for Moravian folk songs, and for the local folklore in general.
• This is by far the best wine I’ve ever drunk.
• He’s one of the most famous painters of all time.

"At all" lze však použít tam, kde vyjadřuje neočekávanost nebo nepravděpodobnost.

• We had a big quarrel last week, so I was surprised he came to the meeting this evening at all.

We should take down the Christmas decorations at last. -> It’s time we took down the Christmas decorations.

Pull yourself together at last and tell me what happened. -> It’s time you pulled yourself together and told me what happened.

“Konečně” ve významu “je na čase něco udělat” se překládá spojením "it’s time" s minulým tvarem slovesa.

You think you have lots of time, and then at once you realize it’s too late. -> You think you have lots of time, and then suddenly it’s too late.

He found himself at once in front of the cathedral. -> All at once he found himself in front of the cathedral.

Nezaměňujte "at once" (ihned/najednou) s "all at once/suddenly" (náhle/najednou).

• Do your homework at once!
• Don’t all speak at once.

We’d like to award him for all the help he’s given us. -> We’d like to reward him for his kindness.

For his work with refugees he was rewarded the Nobel Peace Prize. -> For his work with refugees, he was awarded the Nobel Peace Prize.

Češi často zaměňují výrazy "reward" a "award". Sloveso "to reward" znamená odměnit někoho za vykonanou práci nebo za poskytnutou službu, za pomoc policii při hledání zločinců nebo za vrácení nalezených věcí (ve dvou posledních případech se jedná obvykle o peněžní odměnu).

• She rewarded him (with £5) for returning the purse she had lost.

Sloveso "to award" znamená udělit cenu, medaili atd. nebo soudně přiřknout odškodné.

• The Beatles were awarded MBE’s.
• The judge awarded him £10,000 for the injuries he had received in the accident.

Stejný významový rozdíl je i mezi podstatnými jmény "reward" – “odměna, náhrada” a "award" – “cena, vyznamenání”. 

When I discovered this my good mood was away. ->  When I discovered this, my good mood vanished/was gone.

Your bus is away. -> Your bus has gone/is gone/has left.

“Pryč” se překládá oběma anglickými ekvivalenty "away" i "gone" v případě, že jde o osobu, která je pryč, ale o níž se předpokládá, že se vrátí:

• I’ll be gone/away for three days.
• The boss is away/gone this week.

Jinak použijte "gone" nebo slovesa typu "leave", "depart" ap.

You can find some information about the picture on the backside/back side of the postcard. -> You can find some information about the picture on the back of the postcard.

Slovem "backside" se označuje ta část těla, na které člověk sedí! Odvrácené straně nebo zadní části předmětu se anglicky říká jednoduše "back".

Before sixty years, things were very different. -> Nowadays the town is very prosperous, but sixty years ago, things were very different./ By 1960 the town was very prosperous, but sixty years before/previously, things had been very different

Ve významu časovém používáme v angličtině předložku "before" pouze s určitou hodinou, dnem, týdnem, datem, rokem nebo výrazem označujícím určitou událost (Before 1945/the Second World War, things were very different.). Chce-li anglický mluvčí vyjádřit české “před x hodinami/týdny, apod.”, použije částici "ago" kladenou za výraz vyjadřující dobu, která uplynula od minulosti do přítomného okamžiku. "Before" nebo "previously" ve spojení s předminulým časem označuje dobu, která uplynula do určitého okamžiku v minulosti.

The waiter became to be nervous. -> The waiter became nervous.
English became to be influenced by French. -> English came to be influenced by French.

Z jakéhosi důvodu přidávají čeští mluvčí zbytečný infinitiv "to be" mezi sloveso "become" a přídavné jméno nebo příčestí trpné. Je to možná způsobeno záměnou s vazbou "to come" + trpný infinitiv, která naznačuje, že k ději dochází samovolně, postupným vývojem.

Čapek belongs to/ among the best-known Czech writers. -> Čapek is one of the best-known Czech writers.
To the main points of interest belong the castle and the cathedral. -> The castle and the cathedral are among the main points of interest./ The main points of interest include the castle and the cathedral.
I don’t belong to those people who like celebrating New Year’s Eve. -> I’m not one of those people who like celebrating New Year’s Eve.

Chybné používání slovesa "belong" patří k “nejoblíbenějším” chybám českých mluvčích. (Tato věta by v jejich překladu s velkou pravděpodobností zněla "The misuse of the verb "to belong” belongs to the favourite mistakes"…) Anglické "belong" má především tři významy:

a) příslušet/patřit někam (místně):

• The desk belongs over there by the window.
• Does his name belong on this list?

b) náležet někomu:

• I think this book belongs to Peter.

c) být členem skupiny, organizace nebo patřit do nějaké kategorie:

• Do you belong to the choir?
• Cats and lions both belong to the same family of mammals.

Problémy nastávají při použití slovesa ve významu třetím. Angličtina neužívá sloveso "belong", když se jedná o skupinu lidí (věcí, zvířat), která není nijak přesně vymezená (např. nejznámější čeští spisovatelé; lidé, kteří rádi oslavují Silvestr, atd.); zde si vybírá jiné způsoby vyjádření:

• The castle and the cathedral are among the main points of interest.
• The main points of interest include the castle and the cathedral.

Významový rozdíl mezi možnostmi překladu českého “patřit” je patrný z následujících příkladů:

• Kubišta belonged to The Eight, a group of avantgarde Czech artists founded in 1907.
• Kubišta was one of the leading Czech avantgarde artists in the first decade of the twentieth century.

Please be so kind and give this letter to Jane. -> Would you mind giving the letter to Jane?
I wanted to ask you if you’d be so kind and take care of my budgie. -> I wanted to ask you if you could take care of my budgie.
We hoped you might be so kind and lend us your flat for a week. -> We hoped you might be kind enough to lend us your flat for a week.

Pozor – fráze "be so kind" v angličtině sice existuje, ale s vedlejší větou ji nepojí spojka and, nýbrž as to; dnes však působí tak zastarale a knižně, že má často sarkastické zabarvení.

• I wonder if you would be so kind as to take your feet off the desk?
  

Nejlépe uděláte, když tuto frázi přestanete užívat a raději zvolíte vazby jako:

• Could you please put out the light?
• Do you think you could ask him if it’s ready?
• I wonder if you could ring me up on Monday.
• We would appreciate an early reply. 

It was a bit dull lecture. -> It was a bit of a dull lecture./ It was a rather dull lecture.
She has a bit curved back. -> She’s got a slightly curved back.

"A bit" je hovorový výraz, který v kladné větě znamená “do jisté míry”, “poněkud”, “trochu” a v záporné “ani trochu” nebo “vůbec”.

• That coat’s a bit too expensive for me.
• I don’t like it a bit.

Před podstatnými jmény rozvitými jmény přídavnými se však používají výrazy "a bit of" nebo "slightly" a "rather".

• It was a bit of a dull lecture.
• It was a rather dull lecture.

Can I have a question? -> I have a question./ Can I ask a question?/ Can I ask you something?

Tak tato chyba je velmi zapeklitá. „Můžu mít otázku?“ je přece úplně běžná fráze, na kterou narazíte v běžné firemní nebo akademické komunikaci často. Jenže v angličtině nefunguje. Rodilý mluvčí (nebo velmi dobrý lektor) by vám řekl, že otázku už máte a nepotřebujete k tomu žádné speciální povolení od druhého. Spíše se ze slušnosti ptáte, zda se na danou otázku můžete zeptat ask a question.

Abychom vám nic nezatajovali, tak ještě řekneme, že existuje určitá situace, kdy i rodilí mluvčí tuto frázi používají. Jsou to moderátoři různých debat, kteří přijímají otázky z publika, a následně je směrují na účastníky diskuze. Moderátor si může v takové chvíli vyžádat otázku z publika od konkrétní osoby například větou "Can I have a question over there?“. Moderátor tedy sám žádnou otázku nemá a chce ji od posluchače v publiku „získat“. Jedná se tedy o jinou situaci než v předchozím odstavci – pokud tedy budete mít někdy v angličtině otázku, tak pamatujte, že se na ni chcete zeptat "ask!"

I can on Tuesday.  -> I’m free on Tuesday./ I have time on Tuesday./ I can come on Tuesday.

A u našeho českého „můžu“ zůstaneme i u této chyby. Sloveso „moci“ patří jak v češtině, tak v angličtině mezi pomocná slovesa, konkrétně tzv. způsobová (modální) slovesa: "must, can, should, can't, mustn't, needn't, shouldn't," … Říká se jim tak proto, že nám pomáhají určit způsob hlavního slovesa. Jistě vidíte rozdíl ve významu v těchto příkladech, ačkoliv mají stejné hlavní sloveso (plavat – "swim"):

• Umím plavat. (I can swim.)
• Neumím plavat. (I can’t swim.)
• Měl bych plavat. (I should swim.)
• Neměl bych plavat. (I shouldn’t swim.)

Důležité pro nás je, že to jsou slovesa pomocná, takže potřebují někomu pomáhat – hlavnímu slovesu. Bez něj věty smysl nedávají:

• Umím. (I can.) – Co umím dělat?
• Měl bych. (I should.) – Co bych měl dělat?

Tak jak je možné, že můžeme říci „Můžu v úterý.“ nebo „Umím novou básničku.“? V češtině se totiž tato pomocná slovesa dají použít jako hlavní slovesa s trochu jiným významem:

• Můžu v úterý. = Mám čas v úterý.
• Umím novou básničku. = Ovládám/pamatuji si novou básničku.

No a tady máme kámen úrazu. Takto se totiž způsobová slovesa v angličtině použít nedají. Stačí si pamatovat, že taková slovesa nebudou nikdy v běžné větě sama – potřebují přece pomáhat jinému slovesu.

He had to take care for his nephew. -> He had to take care of his nephew.
Someone else will have to take care about the children. -> Someone else will have to take care of the children.
I want the house to be properly cared about while we’re away. -> I want the house to be properly looked after while we’re away.

Při použití slova "care" v různých spojeních je nutno mít na paměti toto:

"Take care of" znamená dohlédnout, aby se někomu (ne tak často něčemu) dostalo řádné péče.

• The typewriter should work fine now, as long as you take proper care of it.

Také může znamenat vzít na sebe za něco odpovědnost (při plánování, placení účtů ap.).

• Her father said he’d take care of the children’s education.

V obou uvedených významech je možné použít sloveso "look after", které je však obvyklejší, mluvíme-li o věcech.

• Can you look after Johnny while I pop down to the shop?
• I’ll look after any other expenses you might have.

Vazba "take care of" může také znamenat vypořádat se s něčím, odstranit nebo řešit něco (obvykle potíže). Zde není možné použít "look after."

• Those new measures should take care of the problems we’ve been having.

"Take care" znamená být opatrný, dávat si pozor, snažit se, aby.

• Try to take more care when you do your homework.
• Take care not to say anything controversial.

"Be careful (of)" se může použít v témže významu.

• Try to be more careful when you’re doing your homework.
• Be careful of asking him about his wife.
• Be careful not to ask him about his wife.

"Be careful with" znamená být opatrný při manipulaci s nějakým předmětem, aby se nepoškodil nebo aby nedošlo ke zranění.

• Be careful with that knife/axe.
• I wish you’d be more careful with the dishes when you’re doing the washing-up.

"Care (about)" znamená, že přikládáte něčemu důležitost, že máte o něco zájem. "About" se klade před předmět; před spojkou se obvykle vynechává.

• I don’t care about other people’s opinions.
• I don’t care what other people think about me.
• He said he hates you. – I don’t care.
• Do you think he cares (about) whether we pass or fail?
• She cares a great deal about her students.

"Care for" je poněkud knižní. Používá se ve třech významech:

a) mít rád, stát o (zvláště v záporu a v otázce):

• You don’t really care for her, do you?
• I just don’t care for that kind of film, that’s all.

Tyto věty však působí značně upjatě, a proto uděláte nejlépe, když v hovoru nahradíte "care for" slovesy "like, love" ap.

b) rád si vzít/chtít (při nabídkách ve formě otázek):

• Would you care for some tea?

I tato vazba už zní poněkud zastarale, a je tedy lépe říci:

• Would you like some tea?

c) pečovat, starat se o, ošetřovat, mít odpovědnost za (také působí poněkud knižně):

• The state should care for the old and sick.

V hovorové angličtině je vhodnější užít "take care of."

In the best case, they only get a flat after ten years. -> At best they only get a flat after ten years.

“V nejlepším případě” se nejlépe přeloží spojením "at best".

This is for the case when you won’t have any money. -> This is in case you don’t have any money./ This is in case you should have no money. 

We took some food for the case there wouldn’t be any shops there. -> We took some food in case there weren’t any shops there.

Když hovoříme o opatřeních, která činíme, abychom se vyhnuli obtížím nebo abychom se proti něčemu zabezpečili, používáme vazbu "in case" se slovesem v přítomném čase (když je sloveso v hlavní větě v budoucím, přítomném nebo předpřítomném čase) nebo v minulém je-li sloveso ve větě hlavní v podmiňovacím způsobu, v minulém nebo předminulém čase).

• We took some food in case there weren’t any shops there.

Lze také použít vazbu "should" + infinitiv, ale ta je poněkud knižní.

• This is in case you should have no money.
• In case it isn’t too late, the kids are allowed to watch TV.
• In the case the weather is bad, you should take an umbrella with you.

Má-li “v případě” stejný význam jako “jestli(že)”, použijte spojku "if".

• If it isn’t too late, the kids are allowed to watch TV.

Zapamatujte si, že v souvětích se spojkou if mluvíme o činnosti nebo stavu, které podminují rozhodnutí (jde o větu podmínkovou), zatímco ve větách s výrazem "in case" rozhodnutí předchází.

• If the weather is bad, you should take an umbrella with you.
• Take an umbrella with you in case it rains/should rain.

Toto spojení působí velice knižně a v každodenní konverzaci je neobvyklé; vyskytuje se především ve vyhláškách, upozorněních a pokynech a znamená přibližně if (there is).

• In case of accident, break the glass and leave the bus.

This caused that the tower fell. -> This caused the tower to fall.
What caused that he said something so silly? -> What caused him to say something so silly?
This causes that people are unable to work very hard. -> This leads to people being unable to work very hard.
His behaviour caused that we disliked him more and more. -> His behaviour made us dislike him even more.
The accident caused that I couldn’t play any more hockey. -> The accident kept me from playing any more hockey./ The accident meant that I couldn’t play any more hockey.

Vazba "cause that" v angličtině neexistuje. Je-li ve vedlejší větě podmět neživotný, je možné použít spojení to cause st to happen.

• This caused the tower to fall.

Tam, kde je podmětem vedlejší věty osoba, je situace složitější. V kladné větě lze použít vazbu "to cause sb to do st."

• He caused them to be put to death.
• This causes you to lose your friends.

Takové věty však působí poněkud archaicky a okázale a v záporu sloveso cause nelze vůbec použít. Ve větách se životným podmětem tedy bude nejlépe nahradit ho jinými slovesy.

• This results in your losing your friends.
• What made him say something so silly?
• He had them put to death.

She was dressed in pink colour. -> She was dressed in pink.
We decided to redecorate the room in green colour. -> We decided to redecorate the room in green.
I had everything I needed – colours, brushes, rollers. -> I had everything I needed – paints, brushes, rollers.

Jmenuje-li Angličan barvu, vynechá slovo "colour". 

• We decided to redecorate the room in green.

V množném čísle se slovo "colour" dá použít: The blue colours in the painting are lovely. Ale i v tomto případě je vhodnější vybrat si nějakou jinou formulaci.

• The blues in the painting are lovely.
• The (various) shades of blue in the painting are lovely.

Pro všechny druhy nátěrů se běžně používá slovo "paint". 

• I had everything I needed – paints, brushes, rollers.

It’s very comfortable living so close to the shops. -> It’s very convenient living so close to the shops.

"Comfortable" znamená poskytující pohodlí, především tělesné.

• That’s a very comfortable chair.

Chcete-li však říci, že něco uspokojuje vaše požadavky a potřeby – je to tedy vyhovující, výhodné, použijte přídavné jméno "convenient."

• It’s very convenient living so close to the shops.

It is usual for parents nowadays to spoil their chiIdren. -> It’s common nowadays for parents to spoil their children.
At the beginning of the century, this was not a usual thing to do. -> At the beginning of the century, this was not a common thing to do.
I know how to cook some usual dishes. -> I know how to cook some common dishes./ I know how to cook some ordinary dishes.
She was a common woman who lived a common life. -> She was an ordinary woman who lived an ordinary life.
Should common people be allowed to carry guns? -> Should ordinary people be allowed to carry guns?
That’s the ordinary way of getting there. -> That’s the usual way of getting there.

Správné používání přídavných jmen "common, usual" a "ordinary" není bez problémů. Pro pochopení rozdílu mezi nimi bude nejlepší uvést jejich hlavní významy.

1 "Common" - "běžný"

a) patřící, společný atd. dvěma, více nebo většině lidí, zemí, organizací:

a common language              common knowledge                  common land

b) přicházející nebo vyskytující se často nebo na mnoha místech:

a common experience            a common flower                       the common cold

• It’s common nowadays for parents to spoil their children.
• At the beginning of the century, this was not a common thing to do.

c) vulgární (hanlivě):

a common accent                      common behaviour

2 "Ordinary" – “nevýjimečný”, “nijak zvláštní”: "an ordinary day" (normální den), "an ordinary man" (obyčejný člověk). Zmatek často způsobuje spojení "the common man", označující průměrného, obyčejného občana. Je to však velmi idiomatické spojení (používá se vždy s určitým členem a jen v jednotném čísle). "Common" se jinak nedá v tomto významu (tj. pro označení obyčejných, průměrných lidí) užít.

• I know how to cook some ordinary dishes.
• She was an ordinary woman who lived an ordinary life.

3 "Usual" – “obvyklý”

• That’s the usual way of getting there.
• Working is the usual way of making money.

Všimněte si, že "unusual" je možné použít jako opak nejen k "usual", ale i k některým jiným z výše uvedených přídavných jmen: 1b a 2 ("unusual people" však v uvedené větě říct nelze – význam “neobvyklý”, “výjimečný” se do kontextu nehodí).